|
Drážní
infrastruktura spolu s vozovým parkem z logiky věci reflektovaly technické,
potažmo technologické možnosti, ale i požadavky té které doby, a tudíž
procházely, stejně tak jako ostatní civilizační elementy, postupným, více či
méně dynamickým vývojem a rozvojem. Je pak samozřejmé a lidsky přirozené, že
zatímco periody delší stagnace byly chápány jako klidné nebo stabilní, mnohdy s
tendencemi a tlaky k určitému pokroku, tak přelomové epochy naopak podněcovaly
nostalgické sklony a oživovaly vzpomínky na ony dřívější, třeba i idealizované
časy.
V kontextu mnohých indicií, přicházejících z rozličných oblastí napříč spektrem
profesních oborů se může zdát, že se současnost, tedy 10. a 20. léta 21.
století, stane jedním ze zlomových období, v němž dojde k zásadnějším změnám
myšlení a nastavení nových směrů a trendů uvažování, které budou ovlivňovat
způsob fungování jednotlivců i komunit v dalších dekádách. Tuto tezi podporuje
skutečnost, že si určitá část společnosti naléhavěji všímá, že mnohé starší, v
našem chápání tradiční, hodnoty nenávratně mizí a na jejich místo nastupuje něco
nového, prozatím neznámého. Z dějinného pohledu by se nemuselo dít nic až tak
neobvyklého, kdyby aktuální možnosti lidstva tak dramaticky nevychylovaly
dlouhodobě ustálené parametry obecné humanity a nenarušovaly, či spíše
nelikvidovaly, lidské měřítko životního prostoru i vnímání času.
Nebezpečí rychlé a hektické postmoderní doby i její odlišnost oproti dřívějším
epochám však tkví zejména v tom, že se tvůrčí život pozvolna, či spíše nenápadně
transformoval do pouhého vykonávání předdefinovaných příkazů, které jsou
zákonitě sešněrované a striktně zregulované všudypřítomnou a všeobjímající
byrokracií. Nevyhnutelně tak dochází k tomu, že se čím dál více stahuje smyčka
systému (systémovosti) kolem (teď již pouze segmentů) normality, což ale
naprostá většina populace nevnímá, anebo nemá kapacitu o tom přemýšlet. Málokdo
je tak schopen identifikovat či dokonce pojmenovat aspekty, které sice mohou být
obtížněji měřitelné až subjektivní, jsou ale nesmírně důležité ke svobodnému,
kreativnímu, a tudíž přirozeně spokojenému životu jednotlivce. Právě proto je
víc než kdy dříve existenčně nutné dbát nejen na udržitelnost ekosystémů,
estetiku, proporce či kompozici sídelní struktury a kvality neurbanizované
krajiny, ale pro nás i budoucí pokolení striktně chránit, důsledně udržovat a
pokud možno i citlivě užívat a v přirozeném prostředí provozovat maximum z
dochovaného fondu velmi hodnotného technického dědictví, které jsme převzali po
několika generacích našich předků.
Proto se zdá být zcela zásadní (i když laickou veřejností možná někdy přehlížené
nebo nedoceněné), že součástí celostátního trhu jsou i moderní obchodní
společnosti, jež nemají za cíl pouhý elementární transport z jednoho místa do
druhého (byť klimatizovanými, nízkopodlažními jednotkami s vysouvacími schůdky a
neosobním informačním systémem), ale možná jdou mírně proti soudobému proudu
tím, že nabízejí přidanou hodnotu v podobě kultivovaného cestování komfortními,
historicky hodnotnými, designově nadčasovými a krásnými vozy (i když
neklimatizovanými, bariérovými a bez Wi-Fi, ale vždy s ochotným a nápomocným
personálem). Díky tomu pak není nutné přemístění do cílové destinace pouze
přečkat coby nutnost, jelikož se i vlastní cesta na výlet může stát jeho
plnohodnotnou a kvalitní součástí. Ve starších soupravách je totiž stále ještě
možné relaxovat a vnímat letní krajinu u otevřeného okna, rozjímat v přítmí
tlumeného osvětlení, obdivovat krásné technické detaily strojů nebo diskutovat v
rychlíkovém baru u snídaně či večeře. A to vše ve vagonech, které jsou po dlouhá
desetiletí nedílnou součástí naší husté železniční sítě, a významně spoluutváří
její genius loci.
Tím tito dopravci do veřejného prostoru přinášejí, respektive v něm náročně
udržují tradiční složky, přirozené, harmonické a vlídné prostředí, které je
nejen součástí naší národní identity, ale je i nesmírně důležité pro posílení
osobní pohody a podporu lidské individuality. O tuto v evropském měřítku
unikátní příležitost, kdy můžeme do mnohých různých atraktivních končin naší
země cestovat nejen z centra hlavního města v běžném, byť sezónním, provozu
autentickými muzejními exponáty, musíme velmi usilovně pečovat, jelikož by se
velmi snadno mohlo stát, že jednoho dne přijdeme na nádraží a zjistíme, ŽE
POSLEDNÍ PŘÍJEMNÝ VLAK JIŽ ODJEL … |
|