SAUD  •  ROMARCH  •  URBAPLAN

      fenomény ... aneb proč vlastně cestujeme »  
   
milecesty ◦ milecesty ◦ milecesty
O webu »
O nás »

speciálně k aktuální situaci v sýrii...

Sýrie, Palmýra (2011)
●  Levanta & Mezopotámie 2011...

...aneb válečnou Sýrií a divokým Kurdistánem tzv. pět minut po dvanácté. Podívejte se s námi na fotografie z dubna 2011, kdy jsme jeli z Bejrútu do Erbilu a ještě o chlup dále. Z doby, kdy už v Homsu hořely barikády a Hamá právě povstalo, ale Damašek, Alepo, Bosra, Apamea i Palmýra nebo Mari, Dura Európos, Halabiye a Sergiopolis byly stále ještě dostupné. Hranice byly uzavřeny až dva dny po našem opuštění země...

cestopisy a informace:

Naše cesty po světě »

 Jenisejsk 2007

 Chakasie & Tuva 2007

 Mongolsko & Bajkal 2007

 Kazachstán & Kyrgyzstán 2007

 Uzbekistán & Afghanistán 2007

 Kavkazsko - Balkánská anabáze 2008

 Levanta & Mezopotámie 2011

 6.260 km Balkánem 2014

 Horn of Africa 2017

 Expo 2017

 In the shadow of baobabs 2018

 From Tian Shan to Caucasus 2018

Zahraniční studia »

 Krasnojarsk (Rusko) 2007

 Pasov (Německo) 2007

České země & železnice »

 
 
  České země & železnice ...    
  ... aneb pohledem jednoho poutníka i cestujícího na mizející přirozenost  
  ŽELEZNICE, významný fenomén, jež od dob průmyslové revoluce spoluutváří obraz mnohých měst i vesnic sídel a ovlivňuje charakter volné, ať již zemědělské či přírodní, krajiny Českých zemí. S postupem času, respektive se vzrůstající mobilitou obyvatelstva, zároveň začíná kolejový dopravní systém do značné míry určovat kulturu cestování a současně s tím vytvářet společenské prostředí a formovat faktický prostor, kde mnoho lidí nejen tráví, ale i prožívá svůj čas.  
 

Drážní infrastruktura spolu s vozovým parkem z logiky věci reflektovaly technické, potažmo technologické možnosti, ale i požadavky té které doby, a tudíž procházely, stejně tak jako ostatní civilizační elementy, postupným, více či méně dynamickým vývojem a rozvojem. Je pak samozřejmé a lidsky přirozené, že zatímco periody delší stagnace byly chápány jako klidné nebo stabilní, mnohdy s tendencemi a tlaky k určitému pokroku, tak přelomové epochy naopak podněcovaly nostalgické sklony a oživovaly vzpomínky na ony dřívější, třeba i idealizované časy.
V kontextu mnohých indicií, přicházejících z rozličných oblastí napříč spektrem profesních oborů se může zdát, že se současnost, tedy 10. a 20. léta 21. století, stane jedním ze zlomových období, v němž dojde k zásadnějším změnám myšlení a nastavení nových směrů a trendů uvažování, které budou ovlivňovat způsob fungování jednotlivců i komunit v dalších dekádách. Tuto tezi podporuje skutečnost, že si určitá část společnosti naléhavěji všímá, že mnohé starší, v našem chápání tradiční, hodnoty nenávratně mizí a na jejich místo nastupuje něco nového, prozatím neznámého. Z dějinného pohledu by se nemuselo dít nic až tak neobvyklého, kdyby aktuální možnosti lidstva tak dramaticky nevychylovaly dlouhodobě ustálené parametry obecné humanity a nenarušovaly, či spíše nelikvidovaly, lidské měřítko životního prostoru i vnímání času.
Nebezpečí rychlé a hektické postmoderní doby i její odlišnost oproti dřívějším epochám však tkví zejména v tom, že se tvůrčí život pozvolna, či spíše nenápadně transformoval do pouhého vykonávání předdefinovaných příkazů, které jsou zákonitě sešněrované a striktně zregulované všudypřítomnou a všeobjímající byrokracií. Nevyhnutelně tak dochází k tomu, že se čím dál více stahuje smyčka systému (systémovosti) kolem (teď již pouze segmentů) normality, což ale naprostá většina populace nevnímá, anebo nemá kapacitu o tom přemýšlet. Málokdo je tak schopen identifikovat či dokonce pojmenovat aspekty, které sice mohou být obtížněji měřitelné až subjektivní, jsou ale nesmírně důležité ke svobodnému, kreativnímu, a tudíž přirozeně spokojenému životu jednotlivce. Právě proto je víc než kdy dříve existenčně nutné dbát nejen na udržitelnost ekosystémů, estetiku, proporce či kompozici sídelní struktury a kvality neurbanizované krajiny, ale pro nás i budoucí pokolení striktně chránit, důsledně udržovat a pokud možno i citlivě užívat a v přirozeném prostředí provozovat maximum z dochovaného fondu velmi hodnotného technického dědictví, které jsme převzali po několika generacích našich předků.
Proto se zdá být zcela zásadní (i když laickou veřejností možná někdy přehlížené nebo nedoceněné), že součástí celostátního trhu jsou i moderní obchodní společnosti, jež nemají za cíl pouhý elementární transport z jednoho místa do druhého (byť klimatizovanými, nízkopodlažními jednotkami s vysouvacími schůdky a neosobním informačním systémem), ale možná jdou mírně proti soudobému proudu tím, že nabízejí přidanou hodnotu v podobě kultivovaného cestování komfortními, historicky hodnotnými, designově nadčasovými a krásnými vozy (i když neklimatizovanými, bariérovými a bez Wi-Fi, ale vždy s ochotným a nápomocným personálem). Díky tomu pak není nutné přemístění do cílové destinace pouze přečkat coby nutnost, jelikož se i vlastní cesta na výlet může stát jeho plnohodnotnou a kvalitní součástí. Ve starších soupravách je totiž stále ještě možné relaxovat a vnímat letní krajinu u otevřeného okna, rozjímat v přítmí tlumeného osvětlení, obdivovat krásné technické detaily strojů nebo diskutovat v rychlíkovém baru u snídaně či večeře. A to vše ve vagonech, které jsou po dlouhá desetiletí nedílnou součástí naší husté železniční sítě, a významně spoluutváří její genius loci.
Tím tito dopravci do veřejného prostoru přinášejí, respektive v něm náročně udržují tradiční složky, přirozené, harmonické a vlídné prostředí, které je nejen součástí naší národní identity, ale je i nesmírně důležité pro posílení osobní pohody a podporu lidské individuality. O tuto v evropském měřítku unikátní příležitost, kdy můžeme do mnohých různých atraktivních končin naší země cestovat nejen z centra hlavního města v běžném, byť sezónním, provozu autentickými muzejními exponáty, musíme velmi usilovně pečovat, jelikož by se velmi snadno mohlo stát, že jednoho dne přijdeme na nádraží a zjistíme, ŽE POSLEDNÍ PŘÍJEMNÝ VLAK JIŽ ODJEL …

 
     
       
   

© Ing. arch. Milan Falta, Ph.D. 2025

 

falta.milan@gmail.com ... cihakova.lenka@post.cz