Ve stále zelené a trochu monotónní Alma-Atě jsem si oblíbili kavárničku jménem Неделька, kde jsme však pilně makali a plánovali detaily našeho výletu. Těšili jsme se opět po letech do Biškeku a na věž Burana, dále na jízdu vláčkem až na Issyk-Kul s výletní plavbou po jezeře a také na přelet přes Ferganský hřbet centrálního Ťan-šanu. Ve městě Oš byl plánován výstup na posvátnou horu Sulaiman-Too a následný přesun do městečka Arslanbob s ořechovým lesem. Let z archaického letiště v Jalal-Abadu jsme zamýšleli jako zážitkový a vyhlídkový.

Po návratu do Kazachstánu jsme opět zamířili do příjemné kavárny a ještě před odjezdem na sever sehnali auto pro návštěvu odlehlé lokality Tamgali s množstvím petroglyfů pocházejících až z doby bronzové. Následně jsme se nočním vlakem přesunuli do Balchaše (via Saryshaghan), ale k rybářské vesnične Akjajdak ztracené uprostřed stepi na břehu jezera se nám dojet nepovedlo. Po příjemném dni v industriálním městě jsme tak opět vláčkem pokračovali na Astanu, kde jsme putování završili Budvarem a kulajdou v našem pavilonu na mezinárodní výstavě Expo 2017.

Z Alma-Aty jsme do Biškeku tradičně vyrazili maršrutkou z autobusového nádraží Sayran, které je nově dostupné nejen taxi, ale i metrem s následnou půlhodinovou procházkou. V kyrgyzské metropoli jsme si nenechali ujít nejen z dnešního pohledu dosti bizardním muzeem M. V. Frunzeho, ale i odpoledním výletem na věž Burana a méně známé město Suyab (Site of Ak-Beshim), které však již místní taxikáři mají v repertoáru. Po návratu do Biškeku jsme ještě potěšili nějakou tu moderní kavárnu na бульвар Эркиндик, lidovou столовую na hlavním náměstí Ала-тоо аянты a luxusní vinárnu na Чүй проспекти, kde ale bohužel místní víno neměli.

Druhý den ráno jsme šupajdili na nádraží, odkud měl v 6:25 odjíždět přímý vlak (№608) na jezero Иссык-куль, respektive do města Рыбачье. Vlak s mírným zpožděním skutečně přijel i odjel, a cesta to byla vskutku fenomenální! Poté, co těžkopádná sovětská souprava začíná stoupat z Čuské doliny výše proti proudu řeky a při čaji s pirožkami se začíná rozvíjet družba, se už těsně za okny tyčí štíty Kungej Alatau i Kyrgyzského hřbetu. Po pár hodinách jízdy se ve výši 1.600 m.n.m. začíná Boamská soutěska otevírat a vlak při balalajkovém koncertu přijíždí do své cílové stanice. Družba končí a my odjíždíme směr Čolpon Ata. Po ubytováním v soukromí, v příjemném domku se zahradou (bohužel se večer ukázalo, že v těsném sousedství místní disco), ještě vyjíždíme k místním petroglyfům za někdejším letištěm. Zpáteční pěší procházka po již nefunkční ranveji zakončená nákupem specialit na místním trhu také nebyla špatná. Koupání necháváme až na další den, kdy se nám podaří dostat i na palubu parníku pořádající okružní plavbu. Pozdní odpoledne už si však žádá transfer do vesnice Chokta, respektive na nové Issyk - Kul international airport a přelet s TezJet Air Company jejich krásným 30letým BAe 146-200 přes Těrský Alatau a Ferganský hřbet až do města Oš. 

Text se připravuje ...

Text se připravuje ...